Sítotisk ve zkratce

Jedná se o techniku tisku, kdy je vytlačována tisková barva plochým sítem na potiskovaný materiál. Potiskované plochy jsou vymezeny šablonou, kterou lze na síto kopírovat přímo nebo nepřímo přenést z pigmentované fólie. Výhodou sítotisku je velký nános tiskové barvy, neomezené možnosti volby potiskovaného materiálu (obaly, hrnky, textilie atd.) a efektivnost i při nízkých tiskových sériích.

Přímý tisk (sítotisk) je jedním z nejstarších technologií pro potisk textilu. Jako první nechal tuto technologii tisku dovézt do Československa Tomáš Baťa z USA, kde byla vyvinuta. Sítotisk se hojně používá dodnes nejen v užité grafice a v průmyslu, ale i volné grafice a v neposlední řadě při potisku reklamních triček a textilu všeobecně.

Historie

Moderní sítotisk známe od přelomu 19. a 20. století, kdy se přerodila spousta tradičních technik do nových technologií. Kořeny však má v nanášení barev pomocí papírové šablony, čímž se zušlechťovaly látky, především hedvábí, v oblastech dálného východu již před mnoha tisíciletími. Není jisté, zda se Číňané přiučili těmto postupům v Japonsku či Indii, nebo je naopak do těchto koutů světa sami exportovali, nicméně odtud přišla tato metoda do Evropy a USA. .

V začátcích 20. století jsou registrovány první patenty v této oblasti a následuje využití sítotisku ve stejném oboru, v němž jej používali i jeho objevitelé, tedy nyní již v textilním průmyslu. Do české kotliny dorazil na sklonku meziválečného období, proniká do rozsáhlého textilního prostředí a brzy se začíná prodírat do dalších oborů, jako je sklářství a vznikající reklamní průmysl, jenž podporoval náš snad nejznámější průmyslník své doby, Tomáš Baťa. .

Opravdový rozmach sítotisku přichází po druhé světové válce. Centrem se stává Německá spolková republika, kam nejnovější technologii přiváží a využívá americká armáda. Kromě čistě komerčního využití nachází později sítotisk své mistry také mezi výtvarnými umělci. Tomuto směru tvorby se začalo říkat serigrafie. Jednoznačně nejznámějším tiskařem se stal Američan Andy Warhol se svým snad nejpopulárnějším portrétem Marilyn Monroe a nezapomenutelnými plechovkami. .

Technologie tisku

Princip sítotisku je v zásadě velmi jednoduchý, jde o protlačování barvy pomocí těrky nebo válečku skrz propustná místa sítotiskové matrice. Tato matrice je složena nejčastěji z rámu propustné, dnes nejčastěji syntetické tkaniny, tzv. sítoviny. Samotná sítovina je kalibrována vždy k určité konkrétní propustnosti množství barvy. Tato propustnost je dána hustotou vláken, která tkaninu tvoří. Silné vrstvy barev, a tedy vysoká propustnost, jsou žádány při potisku savých materiálů, jako je textil. Naopak tenké vrstvy barvy jsou preferovány při potisku nesavých materiálů, jako jsou plasty či kovy, pro ně se využívá sítovina se značně hustými vlákny.

Sítotisková matrice, jednodušeji síto, dnes vzniká zhruba takto. Z tiskových dat je na laserové osvitce vyroben film, sítotisková matrice se ovrství tekutou světlocitlivou emulzí, která je následně usušena. Na suché „natažené“ síto je přiložen a zafixován film s tiskovým motivem a v osvitové jednotce je pomocí silného zdroje světla vytvrzena světlocitlivá emulze. Díky filmu však není emulze vytvrzena v místech tiskového motivu, z něhož se ve vymývací jednotce odstraní nevytvrzená světlocitlivá emulze a matrice je v zásadě hotová. Po provedení tiskařské práce je vytvrzená emulze v matrici chemicky narušena a z matrice odstraněna, celý proces ovrstvení matrice tiskovým designem se pak na jedné matrici mnohokrát opakuje, dokud nedojde ke zničení samotné sítoviny. Proto nejsou sítotiskové matrice trvalé, ale klient vždy platí pouze za ovrstvení této matrice svým tiskovým designem.

Současnost

Již jsou na trhu první digitální tiskové plotry, které jsou schopny tisku přímo na sítotiskovou matrici a celou výrobu síta podstatně zjednodušují. Jako ve všech začátcích, je tato technologie zatím finančně značně náročnější, než prozatím klasický postup, ovšem předpokládáme, že je jen otázkou času, kdy digitální výroba sítotiskový matric bude běžnou realitou.